21/11/2019
Unie obhájců ČR vyslovuje zásadní nesouhlas s vládním návrhem změny trestního řádu, která by umožnila používat informace, získané použitím odposlechu telekomunikačního provozu nebo tzv. operativně pátracích prostředků (např. prostorový odposlech) jako důkazů v trestním řízení. I když je toto použití omezeno na trestné činy, ve kterých může tento způsob získávání informací nařídit či povolit soud i v trestním řízení, přesto jde o velmi nebezpečný a zejména zcela nedůvodný zásah do občanských práv. Navíc bez adekvátní soudní kontroly.
K nesouhlasu nás vedou tyto konkrétní důvody:
- Smyslem a cílem činnosti zpravodajských služeb není vyšetřování trestných činů, ale globální ochrana státu a jeho zájmů. Jde-li o vyšetřování trestných činů, nebrání zpravodajským službám, aby s policii spolupracovali jako to (doufejme) činí dodnes uplynulých 30let.
- Zpravodajské služby se neřídí zásadami, na kterých je koncipován trestní řád, ani jeho jednotlivými ustanoveními. Při získávání informací mají mnohem větší volnost, mimo jiné právě proto, že se nepočítá s použitím těchto informací v trestním řízení jako důkazů.
- Z výše uvedeného důvodu není činnost zpravodajských služeb podřízena takové kontrole, jako vyšetřovací činnost policie, na kterou dohlíží prakticky stále dozorový státní zástupce.
- Nařizování či povolování zásahů do soukromí a jiných ústavních práv občanů pro účely vyšetřování trestných činů je podřízeno přísnějším pravidlům než obdobná činnost zpravodajských služeb.
- Aby mohly být důkazy, získané zpravodajskými službami použity v trestním řízení, musel by být zaveden stejný povolovací proces, jak v případě kdy jsou získávány v trestním řízení. To ale vláda nenavrhuje. Pak by ovšem měly vzniknout dva mechanismy získávání důkazů. Jeden přísnější a druhý benevolentnější. Ale před soudem by měly mít všechny důkazy stejnou váhu.
- Součástí ochrany zákonnosti získávání důkazů použitelných v trestním řízení je i značná možnost zpětné kontroly důvodnosti povolení zásahu do občanských práv. Především přístupností rozhodnutí, jímž se získání důkazů nařizuje či povoluje pro obviněného a také požadavkem na relativně podrobné vysvětlení, proč byl zásah do občanských práv povolen. Aplikace tohoto principu na důkazy, získaní zpravodajskými službami by znamenala odtajnění jejich operací a fakticky tedy i jejich ohrožení.
- Policie koná ex officio, tedy musí vyšetřovat veškerá podezření ze spáchání trestných činů. Zpravodajské služby nikoli a tedy mají jako jediní autonomní vůli iniciovat trestní řízení nebo spíše naopak neiniciovat. Například tehdy, když by byl požadavek jiné tajné služby, i zahraniční. Vzniká tak basální nerovnost.
- Součástí činnosti zpravodajských služeb může být i obchod s informacemi, zastírání, někdy i manipulace s fakty či jejich zastírání. Oproti tomu Policie v trestním řízení musí postupovat transparentně a legálně. Hrozí tedy, že manipulace se skutečností, když taková manipulace nemusí vůbec být odhalitelná a vše se bude tvářit správně. Zvyšuje se tak riziko justičního omylu. Nemůže platit obecně zachovávaná presumpce správnosti postupu a předkládaných informací.
- Základem činnosti zpravodajských služeb je získávání informací k dalšímu využití, nikoliv odhalování trestné činnosti. Zjistí-li hodnověrným způsobem, že je připravován nebo páchán trestný čin, je jejich povinností oznámit to policii a ta již může získat důkazy standardními postupy.
- Rozsah trestných činů, při jejichž prokazování by jako důkaz mohly sloužit informace získané zpravodajskými službami je nepřijatelně rozsáhlý. Takovýto postup by odůvodňovalo vyšetřování hospodářské kriminality, dokonce i maření spravedlnosti. Pokud vůbec, bylo by možno navrhovanou úpravu akceptovat v případě vyšetřování teroristických trestných činů při přijetí odpovídajících postupů a kontroly obdobných dle trestního řádu. Otázkou také je, zda samy zpravodajské služby by chtěly být takovým postupům a kontrole vystaveny.
Prezídium Unie obhájců ČR
