Vrchní soud v Praze zrušil rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2015 a 23. 7. 2015 týkající se obžalovaného MUDr. Davida Ratha a spol. a vrátil věc soudu prvního stupně, aby ve věci učinil nové rozhodnutí. Písemné vyhotovení usnesení bylo doručeno obžalovaným dne 19. 12. 2016 a obratem bylo zveřejněno.
Důvodem rozhodnutí Vrchního soudu bylo konstatování, že k prokázání viny obžalovaných byly použity odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu podle § 88 tr. řádu a sledování osob a věcí podle § 158 tr. řádu pořízené z rozporu s podmínkami stanovenými citovanými ustanoveními tr. řádu, tudíž nezákonně.
Vrchní soud v Praze vytkl Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, který rozhodoval o povolení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu v této trestní věci, především nedostatečné posouzení a odůvodnění podmínek pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Konkrétně shledal, že příkazy soudu neobsahovaly:
– odkaz na vyhlášenou mezinárodní smlouvu, která ke stíhání prověřovaného trestného činu zavazuje, ani zmínku o tom, pro který trestný čin je vedeno trestní řízení,
– odůvodnění doby trvání odposlechu,
– skutečnosti, z nichž lze dovodit konkrétní úvahu soudce o důvodech nezbytnosti zásahu do soukromí dotčených jedinců,
– ani náležité odůvodnění toho, proč nešlo sledovaného účelu trestního řízení dosáhnout jinak.
Okamžitě po zveřejnění usnesení Vrchního soudu v Praze následovaly negativní reakce zejména Vrchního státního zastupitelství v Praze reprezentovaného JUDr. Lenkou Bradáčovou, PhD., i ministra spravedlnosti JUDr. Roberta Pelikána, PhD.
Unie obhájců ČR připomíná, že již v minulosti poukazovala na nedodržování mnohých práv obviněných a jejich obhájců v přípravném řízení ze strany státních zástupců a soudců. Poukazovala na opakovaná porušování tr. řádu v souvislosti s vydáváním příkazů k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu (Stanovisko UO ČR 8/2014), s nařizováním prohlídek prostor, v nichž advokát vykonává advokacii (Stanovisko UO ČR 7/2015) nebo se zneužíváním změny příslušnosti státních zastupitelství ke změně příslušnosti soudu rozhodujícího v přípravném řízení (Stanovisko 3/2016). Ve všech těchto případech se jednalo o léta používanou a tolerovanou praxi, a přesto soudy (Ústavní nebo Nejvyšší) konstatovaly, že docházelo k porušování tr. řádu a tuto praxi změnily.
Nejinak je tomu i v případě rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v kauze MUDr. Davida Ratha a spol. Unie obhájců ČR vítá toto rozhodnutí, nikoliv však proto, že by obsahovalo nečekané a nové právní závěry týkající se podmínek nařizování odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, nýbrž proto, že se Vrchní soud v Praze nespokojil s dosud u mnoha soudů zaběhnutou praxí bezmyšlenkovitého přejímání návrhů státních zástupců na povolení odposlechů a zkopírováním tvrzení státních zástupců do odůvodnění rozhodnutí soudu. Vrchní soud v Praze to vyjádřil slovy, že „okresní soud fakticky rezignoval na svou rozhodovací činnost, tj. posouzení materiálních podmínek pro nařízení odposlechu.“ Svým aktuálním rozhodnutím připomenul okresním soudcům znění § 88 tr. řádu a trval na jeho dodržování.
Podle § 88 odst. 1 tr. řádu může být příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydán, „pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené.“
Podle § 88 odst. 2 tr. řádu „Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují.“
Z citovaných ustanovení trestního řádu vyplývá, že Vrchní soud v Praze poukázal na nedodržení konkrétních ustanovení tr. řádu v konkrétních rozhodnutích Okresního soudu v Ústí nad Labem. Své právní závěry navíc opřel o rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, konkrétně o rozhodnutí sp. zn. 4 Pzo 10/2015 ze dne 20. 1. 2016 (shodou okolností se rovněž jednalo o příkaz k odposlechu vydaný Okresním soudem v Ústí nad Labem!).
Unie obhájců ČR konstatuje, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze není překvapivé ani ojedinělé. Ústavní soud již v roce 2007 konstatoval, že „příkazem k odposlechu došlo k porušení čl. 13 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 90 alinea prima Ústavy České republiky, neboť se soud před jeho vydáním nezabýval ani důvodností trestního řízení, ani konkrétním účelem vyžadovaných informací o uskutečněném telekomunikačním provozu.“[1] Na toto rozhodnutí pak navazuje řada rozhodnutí Nejvyššího soudu v zásadě totožného obsahu s tím, na které odkazuje Vrchní soud v Praze.[2]
Unie obhájců ČR zdůrazňuje, že Česká republika je a musí zůstat demokratickým právním státem založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
Tendence orgánů činných v trestním řízení dlouhodobě překračovat procesní pravidla a tzv. „salámovou metodou“ omezovat práva a svobody občanů je vystavena v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nepříjemné kritice. Negativní reakce těch, kteří takto postupovali, je pochopitelná.
Unie obhájců dlouhodobě odmítá jakékoliv porušování či obcházení procesních pravidel orgány činnými v trestním řízení. Jako správné proto hodnotí každé rozhodnutí soudu, které trvá na jejich důsledném dodržení. Taková rozhodnutí nepovažuje za přepjatě formalistická[3] ani skandální[4].
Unie obhájců nepovažuje rozhodnutí soudu za exces[5] a varuje před populistickým zasahováním politické moci do rozhodování soudů, konkrétně ze strany ministra spravedlnosti JUDr. Roberta Pelikána, Ph. D..
V Praze dne 21. prosince 2016
Unie obhájců České republiky
doc. JUDr. Tomáš Gřivna, PhD.
viceprezident Unie obhájců ČR
JUDr. Petr Toman, LL.M.
člen prezidia Unie obhájců ČR
[1] Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 789/06 ze dne 27. 9 2007
[2] Např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Pzo 3/2013-30 ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 4 Pzo 2/2014-78 ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 4 Pzo 2/2015-36 ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. 4 Pzo 6/2015-33 ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 4 Pzo 9/2015-24 ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 4 Pzo 10/2015-30 ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 4 Pzo 9/2016-35 ze dne 14. 9. 2016
[3] Tiskové prohlášení Vrchního státního zastupitelství ze dne 19. 12. 2016, http://portal.justice.cz/Justice2/soud/soud.aspx?o=205&j=215&k=6520&d=351829
[4] Láska: Odmítnutí odposlechů v kauze Rath je skandální a odporuje dosavadní praxi, http://www.lidovky.cz/rozhodnuti-vrchniho-soudu-je-skandalni-a-v-rozporu-s-dosavadni-soudni-praxi-1vh-/zpravy-domov.aspx?c=A161220_103556_ln_domov_ele
[5] Pelikán: Zrušení rozsudku nad Rathem je exces, https://zpravy.aktualne.cz/domaci/pelikan-zruseni-rozsudku-s-rathem-je-exces-jestli-soud-chtel/r~4df6157cc6a811e6b7770025900fea04/?redirected=1482310733
