Z pohledu práva na obhajobu a s ním spojeného práva na důvěrnost informací sdělovaných obhájci, by schválení návrhu znamenalo hrubý a protiústavní zásah do těchto práv.
Podle čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod má každý právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké. Podle odst. 2 téhož článku má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Součástí tohoto práva na obhajobu je nepochybně i právo na důvěrnost informací, které v souvislosti se svojí obhajobou sdělí advokátovi – obhájci a na to, aby těchto informací nebylo využito proti němu.
Tomuto právu na obhajobu a tedy na spravedlivý proces odpovídá i povinnost mlčenlivosti advokáta, která je doposud prolomena v daňových věcech výhradně pokud jde o daňové povinnosti samotného advokáta. Důvěrnost informací je chráněna i v trestním řízení, které je obecně vnímáno jako závažnější než řízení daňové. Přitom ale všechny orgány činné v trestním řízení musí respektovat důvěrnost informací mezi advokátem a klientem a prolomit ji lze jen v případě odposlechů či omezit u prohlídek u advokátů, vždy postupem dle trestního řádu a na základě nařízení soudu.
Podle nově koncipovaného § 57 a) návrhu by ale advokát měl mít povinnost sdělovat, jakémukoliv správci daně údaje o klientovi, včetně toho, co se advokát dozvěděl o jeho vlastnictví a jeho obchodních aktivitách.
Současně by podle návrhu měl být změněn i zákon o advokacii, tak aby advokátovi vznikla povinnost na žádost správce daně udat svého klienta.
Unie obhájců se pro tuto chvíli nezabývá tím, jaký dopad tato udávací povinnost může mít pro zastupování v civilních věcech, ale zcela jednoznačně prohlašuje, že výše uvedené údaje mohou být součástí informací získaných v souvislosti s obhajobou a mohou být významné pro obhajobu, případně pro důkazy svědčící v neprospěch klienta. Neplatí to jen v případech obvinění z daňových deliktů nebo praní peněz či obdobných aktivit, ale v podstatě pro trestní stíhání v oblasti jakýchkoliv hospodářských trestných činů a pravděpodobně i jiných trestných činů. Touto cestou si mohou státní orgány tedy opatřit informace, kterými se klient fakticky usvědčuje a které pro účely obhajoby svěřil svému obhájci.
Navrhovaná novela není žádným zásahem do práv advokátů, ale zásahem do práv těch, kteří advokátům svěřují své informace v domnění, že advokáti jsou vázáni povinnou mlčenlivostí. Bude-li návrh schválen, umožní vyžadovat informace, které klienti svěřili obhájcům či advokátům ještě v době, kdy o takovémto možném prolomení důvěrnosti svěřených informací nikdo nevěděl a ani s tím nikdo nepočítal.
Navrhovaná novela, bude-li přijata v předloženém znění, ztíží či dokonce znemožní obhajobu, neboť klienti advokátů, poté co budou informováni ze strany obhájce o jeho povinnosti je udat, nepochybně obhájci nesvěří veškeré informace, které jsou pro obhajobu důležité a potřebné. Tím fakticky dojde k fatálnímu zásahu do ústavně zaručeného práva na obhajobu, neboť advokát, jako obhájce, bude limitován při výkonu obhajoby a klientova práva tak nebude moci hájit v plném rozsahu a šíři.
Navíc, bude-li návrh schválen, umožní vyžadovat informace, které klienti svěřili obhájcům či advokátům ještě v době, kdy o takovémto možném prolomení důvěrnosti svěřených informací nikdo nevěděl a ani s tím nikdo nepočítal.
Jinými slovy, pokud bude novela schválena, mohou správci daně z celé republiky žádat po kterémkoliv advokátovi, jakékoliv výše uvedené informace o jakémkoliv klientovi minimálně pět let zpátky, což je skartační doba advokátní dokumentace.
Je na vládě, na poslancích, senátorech a případně i na občanech, zda se domnívají, že je takovýto proti ústavní postup potřebný a legitimní. Unie obhájců ČR je přesvědčena o tom, že jak výše uvedeno jde o neústavní návrh, který by v žádném případě neměl být schválen a zřejmě ani předložen PS.
JUDr. Tomáš Sokol
Prezident Unie obhájců ČR
